Vaši spoluhráči mě varovali, že jste byl asi jediným ze sestavy kola, kdo nestál o to, aby vyhrál a stal se tak objektem pro rozhovor...

No to je pravda, nepotřebuju nic takového. Asi je to dáno mou povahou. Ze mě toho asi moc nedostanete (úsměv).

Věděl jste vůbec, že hlasování probíhá?

Kamarádi mi o tom říkali. A hlasovali pro mě, prý proto, aby mi udělali radost. (úsměv)

Prý už se do zápasů moc nehrnete, je to pravda?

Já chci, ať nastupují mladí, ať se to učí oni, vždyť my už jsme v důchodu!

A není to škoda, být v důchodu, když se ukázalo, že nastoupíte na hřiště a jste nejlepší?

No tak nejlepší tedy určitě nejsem. Vlezl jsem tam, protože mě kluci přemluvili, abych je ještě zkusil něco naučit. A ono se to kupodivu nějak povedlo.

Co je tedy ze své pozice můžete naučit?

To, co mě naučili mí staří, jak se říká. Prostě fotbal. Aby vás bavil.

Myslíte, že mladé už dnes tolik nebaví?

Myslím, že tolik ne, protože o fotbal bohužel už není takový zájem a mladí mají spoustu jiných aktivit. Za mých mladých let byl jenom fotbal, který jsme si všichni užívali a žili jsme jím. Dneska je trochu jiná doba, ale nemůžeme se ničemu divit, těch jiných možností, aktivit a sportů, je tolik, že se to rozmělní a k fotbalu už není takový vztah. Tak to prostě je. Co my jsme měli dřív? Jenom fotbal.

To, že fotbalistů ubývá, je tedy dané dobou?

Určitě. Doba je uspěchaná, nabízí hodně sportů. Proti Sedleci jsem jim to chtěl ukázat, něco se mi povedlo, a když tohle udělá víc starších, tak věřím, že by to mlaďáky třeba zase mohlo začít bavit.

Když vidíte přístup mladých k fotbalu, jaký máte pocit?

(úsměv) Jak jsem říkal, je jiná doba. Jak mně nerozuměli mí rodiče, tak já nerozumím jim, a určitě to platí i naopak, mladí určitě nerozumí mně.

Není ale přirozený vývoj, že člověk zdravotně vydrží sportovat déle, že může hrát fotbal v pohodě do pětačtyřiceti?

Zdravotně to možná vydrží, ale dnes každý podniká. Dříve se chodilo ve dvě ve tři z práce, ze státních podniků, dnes máte práci do večera, máte děti. Když mi bude pětačtyřicet, budu mít dejme tomu patnáctiletého kluka, který bude chtít někam vozit, na nějaké jiné sporty, tak si myslím, že už to časově nepůjde.

Co tomu vlastně říká žena, že se tedy čas od času necháte přemluvit a nastoupíte?

Ona mě k tomu spíš taky nutí, když vidí, jak mě kluci přemlouvají. Je také ze sportovní rodiny. Takže to chápe.

Co vás na fotbale nejvíc přitahuje, co vám dává?

Je to kolektivní sport, člověk se sejde s lidmi, posedí, popovídá, vypustí všední život a starosti. Něco úplně jiného, než třeba tenis, který hraju a kde je člověk na všechno sám.

Teď to vypadá, po dvou gólech za poločas, na základní sestavu v příštím zápase, nebo ne?

Oni vždycky chtějí, ať jsem v základu, já se ale na něco vymluvím. (smích) Teď to ale asi pravda nepůjde, protože je málo lidí. Je to pro mě těžké, nenastupuji z jednoho důvodu. Na určité věci už na hřišti věkově nemám a mladí na to mohou nahlížet tak, že jim radím, ale přitom sám to dělám špatně. Je pro mě těžké se s tím srovnat, někomu poradit. Ta rychlost, obratnost už tam u mě prostě není.

Tak čím to je, že naskočíte a dáte hned dvě branky?

Zřejmě zkušenosti. Prý: „jako víno!,“ říkali kluci. (smích)

Šlo o derby se Sedlecem, máte z něj  z minulosti nějaký speciální zážitek?

Já jsem jich asi moc nehrál. Proto jsem i nastoupil a nechal se přemluvit, že jde o derby. Dnes už to ale zdaleka není tak vyhecované jako dřív, kluci si jdou prostě zahrát a derby nevnímají. Tenhle zápas byl vyhecovaný až po našem vyloučení, po něm to bylo zajímavé.

Závěrem se zeptám, protože jsme se kolem tohoto tématu točili, co byste vzkázal mladým fotbalistům?

Ať si to užívají, dokud se ještě fotbal hraje, protože se obávám, že už za deset let tomu tak v takové míře nebude. Pamatuji se, když jsem hrál fotbal před dvaceti lety, tak krajská soutěž, to byl nějakej fotbal! A nepamatuji, že by tehdy nějaký čtyřicátník na hřišti svým způsobem kraloval. Když mi bylo šestnáct a hrál jsem krajský přebor, tak jsem musel být dobrý, musel jsem pořádně trénovat, abych se tam dostal, aby mě tam staří pardálové pustili. Dneska se mladí přemlouvají, aby šli vůbec hrát.